Spousta duševních potíží je v podstatě důsledkem nezpracovaných emocí
Zaujalo mě hned několik myšlenek z podcastu The Diary Of A CEO, jehož hostem byl Alain de Botton, švýcarský spisovatel, filozof, televizní producent a podnikatel, který žije ve Velké Británii. Zde je první z nich:
Alain se mimo jiné zabývá zkoumáním různých příčin pocitů neštěstí, které v nás vytváří svět, v němž žijeme. Svět, jehož jsme součástí, samozřejmě řadu problémů vyřešil, nicméně také v mnoha oblastech vygeneroval obtížné výzvy, se kterými se lidstvo dosud nesetkalo. Průměrný člověk má denně 70 000 myšlenek, a nejedná se přitom o složité komplexní myšlenky, ale o ty malé a často roztříštěné, které denně projdou naším vědomím. Problém je v tom, že právě tyto myšlenky neumíme zpracovat, ani je jinak využít. To je jeden z důvodů, proč máme ke konci dne tak zaneprázdněnou a neklidnou mysl.
Mnohdy nemáme čas ani snahu položit si na konci dne některé z otázek, které nás mohou uklidnit, jako např.: "Na koho se zlobím?", "Co mě rozčiluje?", "Co se dnes vlastně stalo?" Místo toho se na denní bázi necháváme unášet svými prožitky a následně pak dochází k tomu, že prožitky, které jsme řádně nezpracovali, mají nepříjemný zvyk
se vracet. Spousta duševních potíží je v podstatě důsledkem nezpracovaných emocí. Třeba deprese je často nepochopený smutek. Úzkost nebo podrážděnost je strach, který nezná svou vlastní příčinu. Proto zejména v moderním světě, často potřebujeme chvíle klidu, při kterých můžeme naslouchat své vlastní mysli. Jsme bytosti obrácené svou pozorností ven a zaměřené na akci, což je dobré a má to mnoho výhod, ale vzhledem k tomu, jak nyní žijeme (ať už jde o sedavý způsob života nebo potřebu naplnění), vyžaduje takový život období introspekce, které nám naše rutina často neumožňuje.
Je velmi přínosné, abyste si večer před spaním udělali čas a zeptali se sami sebe: "Co cítím uvnitř sebe?", "Co se ve mně opravdu stalo?" Protože může chvíli trvat, než si uvědomíte, co vás opravdu naštvalo, co vás opravdu rozrušilo atd. Tolik věcí, kterým říkáme duševní poruchy nebo duševní nemoci, jsou ve skutečnosti nahromaděné emoce, které nenašly cestu ven. Emoce, které nebyly akceptovány, mají nepříjemný zvyk probouzet naše svědomí a dožadovat se vyslyšení. Užitečné cvičení, abyste se vyhnuli mnoha těmto psychosomatickým poruchám, je zeptat se těla, co se vám snaží říct, aby vám to nemuselo následně říkat v těch dramatičtějších formách, které končí jako nemoci. Před spánkem si jednoduše řeknete: "Kdyby moje záda mohla mluvit, co by mi chtěla říct?" "Kdyby moje ramena mohla promluvit, co by se mi snažila sdělit?" Kdyby můj žaludek měl hlas, co by se asi snažil vyslovit?”
Když si představíte např. nespavost, kdy se probudíte ve tři hodiny ráno. Nespavost je jakousi pomstou za všechny ty myšlenky, na které jste si přes den dávali pozor. Velmi pečlivě jste se snažili, abyste tyto myšlenky během dne neměli. Kvůli našemu emočnímu vědomí však chtějí být vyslyšeny, a pokud je nevyslyšíte ve tři hodiny odpoledne, budete je slyšet ve tři ráno. Takže jedním z nejlepších způsobů, jak usnout, je udělat si trochu důkladnější rozhovor sami se sebou než jdete spát, protože to vám umožní hlubší odpočinek. Naše emoční vědomí vyžaduje, aby klíčové věci o nás měly šanci být vyslyšeny.
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=oI7BxBNp1uE